Bavorský les a Šumava ve Waldschmidtově díle

11

Bavorský les a Šumava poskytují dějiště několika povídkám Maximiliana Schmidta. V jeho „obrazech kultury“ se střídá volné fabulování a folkloristické, historické a místopisecké zpravování. Často jsou do nich zakomponované výklady o obyčejích, písně, ságy a legendy. Mezi lety 1863 až 1869 byly Schmidtovy „Volkserzählungen aus dem Bayerischen Walde“ (Lidové povídky z Bavorského lesa) vydávány ve čtyřech svazcích. Maximilian Schmidt znal situaci v pohraničí, česko-bavorskému sousedství se věnoval ve svých povídkách „Der Herrgottsmantel“ (1882, v českém vydání „Pámbíčkův plášť“ 1897) nebo „Am Goldenen Steig“ (Na zlaté stezce; 1893, 18 vydání) a „Die Künischen Freibauern“ (Svobodní sedláci z Královského hvozdu; 1895, 13 vydání), nejdůkladněji však ve svém obrazu kultury „Hančička das Chodenmädchen“ (1893, 17 vydání, v českém vydání „Hančička chodské děvče“ 1896, dramatizovaná verze 1903), kterému se kladného přijetí dostalo i v Čechách. R. 1893 slyšel Maximilian Schmidt píseň „Tief drin im Böhmerwald“ (V hloubi Šumavy). Píseň s textem skláře Andrease Hartauera zveřejnil ve své povídce „Am Goldenen Steig“ (Na zlaté stezce), čímž ji proslavil. Maximilian Schmidt pěstoval četné kontakty s Čechami a znal se s některými tamními literáty. V jeho pozůstalosti se našly m. j. dopisy šumavských spisovatelů Antona Schotta, Johanna Petera a Josefa Ranka, jakož i žurnalisty Adalberta Svobody. V autobiografii Schmidt odkazuje i na svou známost s Hippolytem Randou a pobyty v Čechách (např. Domažlice, Všeruby, Nýrsko, Chalupy, Kdyně, Hyršov, Bystřice, Dešenice). Městský úřad Domažlic je jedním ze sponzorů zřízení Waldschmidtova pomníku na Riedelsteinu.